Pondělí, 1. pracovní den roku 2021. Překvapivě klidné dopoledne až do chvíle, kdy se na mobilu objevil volající “Lukáš Hurvajs”. Hned mi bylo jasné, že to nebude jen tak… “Švýcarsko? Kdy? Ve středu? No ty vole…” Rychle kontroluju počasí – azuro, jen trochu kosa. Lavinovka 2-3, bomba… Do Švýcarska nás bez problému pustí (divím se), rakušáci a němci jen na průjezd, pohoda. Obratem volám milující ženě a nechávám si podepsat opušťák. Už není cesty zpět. Z klidného začátku týdne se rázem stává hektický. V úterý přibývá ještě poslední člen výpravy a jsme kompletní. Sestava je Lukáš V., Dan Š., Tomáš Z. a Tom M.

Domluva je jasná, ve středu v 17h odjezd z Frýdlantu, kde ještě “nahodíme” rakev, abychom se do Lukášova Superbu všichni vlezli. Průser hned ze startu – nejdou namontovat příčníky a náhradní se nám nedaří sehnat. Ještě že Tomáš Z. dorazil svou staro-novou dodávkou. Všechno přebalujeme a vyrážíme. To ještě nevíme, jak dodávku v noci oceníme.

Všechny státní hranice na ose Frýdlant n/O – Scuol (Švýcarsko, oblast Silvretta) projíždíme jako nůž máslem. Stačí říct “tranzit” a všichni nás nechávají jet. Nechtějí vidět ani rezervované ubytování. Nad ránem přijíždíme na místo. Jasno, kosa jak cyp! Z plánu dospat se pod širákem na parkovišti rychle ustupujeme a rozdělujeme se, kdo kde spí v autě. Lukáš si samozřejmě vylosuje prostorný nocleh na zemi mezi 1. a 2. řadou sedadel. Ostatní jsme se uvelebili na lavicích. 4 hodiny poměrně příjemného spánku. Na to, že je venku mínus 18°C, je v autě celkem dobře.

Ráno je mrazivé. Naštěstí jsme na jižních svazích nad dědinkou Ftan, kde se brzo dočkáváme slunečních paprsků. Vyrážíme podél sjezdovek do hor a začínáme si užívat místní nadílku. Jsme nadšení – I když už několik dnů nesněžilo, je to stále prašan. Žádná krusta! S Tomem jsme se prošli jen kousek nad sjezdovky ve stylu Tour De Salaš. Lukáš s Danem se trhli a vyškrábali se až na nejbližší hřeben. Scházíme se v Apres Ski a dáváme zasloužené pivko. Po hecu přináší Dan na táci něco jako italské “Bombardíno” a vzpomínáme na naše kamarády z Beskyd, kteří nedočkavě vyhlížejí každý centimetr sněhu na Lysé hoře. Pak už jen najít naše ubytování ve Scuolu a může započít večerní dýchánek s plánováním dalšího dne. Dan vymyslel sympatický okruh s vyvrcholením na tří tisícovce Piz Fless. Jen to bude z větší části ve stínu. To zvládnem!

Ráno je zase kosa jak sviňa. Přejíždíme na výchozí místo. Stín. Zase kolem mínus 18°C. Rychle vyrážíme, ať se zahřejeme. Po chvíli míjíme salaš a vstupujeme do sluncem zalitého a opuštěného údolíčka. Idylka. Svlíkáme. Hodinka na slunci byla krásná, ale orientace údolí je neúprosná – stáčí se na východ a rázem jsme pod severními svahy, teplota citelně padá. Zima je vlezlá. Oblíkáme a marně vzpomínáme, kdy naposledy jsme šlapali na skialpech s palčáky na rukou. Pod hřebenem se svah výrazně zvedá. Na lyžích to už nejde. Sundáváme a zkoušíme šlapat bez lyží. Naneštěstí je zde tzv. vajicový sníh (až po vajica :-D), zároveň už několikátá hodina ve stínu. Shodujeme se, že na to kašlem a vyrážíme na protější stranu údolí na slunce, kde si užijeme nádherný sjezd panenským prašanem ze sedla v necelých třech tisících. Večer začíná Dan litovat svého výběru dnešní tury. Nejen, že strávil po návratu na pokoj hodinu ohříváním necitlivých a zmodralých prstů na nohou ve vaně. Navíc si při sjezdu výrazně poškodil lyži o skrytou skalku. Po večerním detailním průzkumu se shodujeme, že může lyže “zahodit”.

Třetí den se vracíme do stejného údolí s tím, že se tentokrát budeme držet více na slunci. Navíc by mělo dojít k prudkému oteplení 😀 na cca mínus 14°C. Ráno nemáme ten pocit… Vytipovali jsme si sympatický vrcholek zalitý sluncem, který nás od sebe pod vrcholem nakonec odehnal zvuky praskajících sněhových desek. Pokorně jsme vzali nohy na ramena a utekli tentokrát do stinné strany údolí, abychom si opět užili prašanové orgie při sjezdu z bezejmenného sedla. Dan vše zvládá I s poškozenou lyží a večer to zase krásně vymyslel – koupil místní sýrové fondue, které jsme obratem připravili. K tomu nechybělo bílé víno z vlastní zásoby. Kdyby naše baby věděly, jak si to tu bez nich užíváme, tak nás už nikde samotné nepustí… 😀

Poslední den je plán jasný, krátký a rychlý výpad do kopců nad ski areál a ve 14hod. odjezd domů. Absence vrcholů z předchozích dní mě žene dopředu. Pořád krásně a navíc se zase trochu oteplilo. Míříme na nejbližší hřeben a po chvíli přicházíme na druhý vrchol masivu Piz Minschun s výškou cca 2900m. Odměnou za dřinu je (jako již každý den tohoto “zájezdu”) exkluzivní sjezd v prašanu. Po cestě dolů vyzvedáváme Tomáše Z., který náš hlad po vrcholech nesdílel. Zakončujeme jak jinak, než u pivka na terase v Apres Ski. Moc se nezdržujeme a sjíždíme k autu. Balíme a vyrážíme směr domovina.

I přes nejistotu projíždíme všechny hraniční přechody bez povšimnutí a o půlnoci jsme doma. S čerstvými zážitky se půjde do “továrny” zase o něco líp. Na závěr se hodí ještě napsat, že po návratu do ČR musíme na testy. Všichni pozitivně NEGATIVNÍ! Tak snad příště, Koroňáku!

Hořci ZDAR

Tom M.

[flagallery gid=48]