Z nějakého důvodu jsme zase podlehli puzení jet do kopců a koledovat si tam o zdravotní, morální, finanční, psychické, rodinné a jiné újmy. Proč se tak děje nechme pro tuto chvíli stranou. Dejme tomu, že jsme si tentokrát prostě jenom jeli ověřit několik skutečností. Získané poznatky jsou následující:

1)      Stoupání měsícem prosvětlenou nocí na Žiarskou chatu doprovázené klepáním vázání lyží a vrzáním promrzlého sněhu má pořád svoje kouzlo.

3)      Hory pořád opojně voní.  A i když složení svého parfému denně lehce mění, jeho základ je důvěrně známý, navozující pocit, že všechno je jak má být.

4)      Hra světla a stínů malovaná na sněhových pláních a namrzlých skalách nepřestala povznášet ducha, který ke stejnému stoupání nutí i líné a vzpírající se tělo.

5)      Položení chodidla na nejvyšší bod kopce (jakéhokoliv) i letos přináší zamindrákovaným egoistům chvilkový dojem, že jsou nějak výjimeční nebo co…

6)      Konzistence prašanu a laviniště (v tomto případě pod Hrubou kopou) je i nadále diametrálně odlišná. Kdo tomuto faktu nepřizpůsobí techniku jízdy, jeho pohyb na lyžích se rychle stává nekoordinovaným, nedůstojným a chvílemi i komickým.

7)      Namachrované páteční řeči o tom, že jasno a bezvětří je počasí pro lidi bez fantazie, odmění hory sobotním vichrem a vánicí, takže po dvou hodinách venku nevíš, jestli ty bílé skvrny na ksichtě jsou příznaky lepry nebo omrzliny. Růst převějí na hřebenech je pak viditelný pouhým okem a sundání rukavic je fatální chybou, po které už prsty nezvládnou nic. Ani ty rukavice zpátky nasadit. Což všechno dohromady vede k zásadní redukci jinak zcela reálných plánů. Prostě jsme z Žiarského sedla mazali do chaty ke krbu nejrychleji, jak jsme mohli, no… To se přece může stát každému…

8)      Vnímání pohodového nedělního sjezdu čerstvým prašanem ze Smutného sedla může být vnímáno velmi různě – paráda (my), „ližba o ničom“ – namakaný člen místní HS.

9)      Na Žiarské chatě měli poslední pexeso s tatranskými zvířátky. Takže fakt nevím, co další návštěvníci přivezou dětem za to, že celý prodloužený víkend nedráždily už tak dost rozladěnou maminku.

10)  K potvrzení a případnému dokreslení výše uvedeného přikládám část fotodokumentace. Více fotek ZDE.

A na závěr jedno upozornění a doporučení. Autor těchto řádků trpí diagnózou zvanou bájná lhavost. Takže ničemu nevěřte a jeďte si vše ověřit osobně. Dřív než začnou ty pařáky pár stupňů pod nulou.

Hore zdar

Radim