Roky letí a od doby, kdy jsem se vrátil od protinožců jsem našel v Bobovi věrného lezeckého parťáka, nebo jsme sebe spíše zbyli. Jak nám Radim s radostí připomíná: „Hoši, pokud chcete lézt s námi, tak budete muset zvolnit!“ Taky za ty roky společného lezení jsme zjistili, že narozeniny máme asi 2 dny po sobě a tak by byla škoda, kdybychom je neoslavovali lezecky, že?

Takhle se první srpnový víkend vracíme z rodinné dovolené v Chorvatsku, kterou ukončujeme zastávkou v okolí Znojemských sklepů, když se na oddílovém vláknu HO Staré město objeví informace o nedělním lezení na Gabrielce. Podle ohlasů vše vypadá na dobrou účast, převážně členů s dětmi, a protože jsme s sebou k moři tahali i lezení, plán na ukončení dovo byl ten tam.

Ráno balíme, abychom byli co nejdříve u skal. K milému překvapení se pod skalami setkáváme i navzdory špatné předpovědi počasí s hojnou účastí. Náš oddíl v počtu cca 25 lidí tak vytvořil nemalé impérium plné hemžících se a pobíhajících mini lidí, kteří si od her a dětské obyčejnosti občas odskočili ke skále. Zde na připravených lanech předvedli lezecké výkony, které jim, jak bylo vidno, nebyly cizí. Dospěláci si pak v klidu poklábosili o novinkách a prožitcích za období, kdy se viděli naposledy.

Zímní výjezd na Téryho chatu v zimní sezoně 2025/26 měl zcela novou atmosféru a příchuť. Přihlašování a odhlašování účastníků z důvodů nemocí, úrazů a dalších důvodů spíše připomínalo skládání expedice pod Huascarán v roce 1970. Týden před odjezdem velké sněžení, silný vítr a laviny všude svíralo žaludek, ale oteplení pomohlo situaci stabilizovat.
Výpravy se nakonec zůčastnilo osm jednotlivců. Bob, Mira s Eli, Milan, Michal H. Filip, Petra P. a Lery. Ambice členů výpravy taky byly různorodé, zejména šlo o skialpové túry jednodušší i náročnější. Bob však už v létě loňského roku pokukoval po Cestě ke slnku na Malý Ladový Štít, v tom jsem ho přece nemohl nechat samotného. Vždyť jsme elitní slaňovací tým našeho oddílu!