Jak to (asi) kdysi bylo a dneska je.

Na začátku, někdy tak kolem roku 1953, byla partička lidí, které tak nějak spojovaly společné zájmy, pohybovat se po horách a při tom lézti. A tak se “stmelili” do “jednolitého” uskupení pod názvem Horolezecký oddíl TJ Sokol Staré Město (u Frýdku-Místku). Ostatně, co jiného tehdy. Zůstalo však po nich, ale také po těch, kteří přišli později, zajímavé dědictví. Nejenom vylezené cesty. Taky jedna významná nemovitost, která vznikla postupným rozšiřováním bivaku pod “významnou skalní oblastí evropského významu” zvanou též Mazák, až do seriozní chatičky, dnes pod názvem Tatranka, a nebo kulturní událost horolezecky-celostátního významu, která se schovává pod názvem “Horolelezecký ples” a koná se každým rokem začátkem února, kde se všech 300 účastníků zná a přitom se nikdy neviděli, nebo je to naopak?

Lidé se však v té “partičce” postupně měnili. Byly perfektní autobusové výlety na burčák, výchova nových “perspektivních” horolezců se měnila, prý údajně byla středověkým způsobem tvrdá (účastníci výcviku museli “biwakovat” přiskobovaní na již zmíněné skalce Mazák, když si zbytek užíval kultury v 10 m přilehlé Tatrance), taky výlovy Ostravice
od přemnožených ryb. A mezitím samozřejmě “sem tam někdo lezl”.

A jsme dneska. Zase stejná partička, příčí se říkat oddíl (to je jako oddíl partyzánů),
na západ od našich hranic tomu říkají spolek. Více-méně intenzivně lezou (spíše méně), jezdí na kolech (většinou těch MTB), poflakují se po horách na lyžích, padají z nebes
na divných plachtách, a vůbec provádějí takové různé činnosti.

A taky je tu ještě středa, středa U Fojta (pro neznalé, restaurace místního významu
ve Starém Městě, u Frýdku-Místku).

Když tak někdy přijďte.