Oddílová akce – Švýcarsko, srpen 2011

Je to už nějaký ten pátek, co se začala domlouvat oddílová akce a objevovat první návrhy kam jet. Nakonec cílovou destinací naší cesty se stala lokalita u jezera Lago di Maggiore v italsky mluvícím švýcarském kantonu. Protože nám počasí zprvu moc nepřálo, posouval se datum odjezdu až na neděli 7. 8. 2011. Mladoši, Kuba „Lery“, Janča a Tomáš, byli nachystáni u Mazurů doma už od 5té ranní a čekali na příjezd Ivoše s jeho korábem značky Ford Transit. Ivoš přijíždí kolem půl šesté ráno, ještě chvíli před ním doráží se svou ženou Jozef, který jede na výpravu sám. Nabalíme věci do modré dodávky a jedeme směr nádraží vyzvednout druhého Tomáše „Krplíka“. Ten moc věcmi nedisponoval, takže balení šlo rychle a vyrážíme pro poslední dvojici, „Pinkyho“ a Míšu. Pinky pobavil svou připraveností a sbaleností svých věcí. Obzvláště, když balil dvojčata, „Krplík“ prohlásil legendární hlášku, která spustila Jančino zapisování hlášek, které se možná později dozvíte. Ona pověstná hláška zněla a byla reakcí na čísi popýchnutí Pinkyho na smotání lana.. „Už jste někdy viděli Pinkyho smotat něco jiného než jointa?“

Pinky s Míšou úspěšně nabaleni do auta a kapitán Ivoš bere azimut jih do destinace Pálava doplnit zásoby pitného režimu, z tamního vinného sklípku. Proběhla degustace a během stáčení vína do plastových soudků se i poklábosilo. Zanedlouho jsme v Mikulově, kde dokupujeme v tamním obchodě nějaké pochutiny a pitný režim. Opouštíme českou republiku a protože předpověď ještě nebyla nejlepší, zastavujeme se v Hollentalu, na menší polezení. Kolem poledne nalézáme do cest, Tom Mazur lezení vynechává, kvůli natažené šlaše v prstu a tak vznikají 3 lezecké družstva, stará garda Ivoš, Krplík a Jozef, dále nerozlučný pár Pinky a Míša a nakonec Lery s Janou. Garda si dala parádních 5-6 délek ve svižném tempu, Lery sotva odfuněl první délku nějaké cesty a usoudil, že pro dnešek má dost, tudíž slanil za Janou a Tomem a šli na parkoviště k autu. Pinky s Míšou to neměli nejšťastnější. Pinky se nechal přemluvit do vícedélky s časovou prodlevou oproti ostatním a bohužel 2 zbývající délky měli poměrně „vlhké“. Nakonec vše dopadlo dobře a nikdo nepřišel k žádné újmě, snad kromě mokrého oblečení.

Promočeni nasedáme do auta a opět měníme kurz, nyní už do cíle k Lagu di Maggiore. Cesta poměrně ubíhá, v autě panuje dobrá nálada. Večer, po celodenním řízení Lery střídá Ivoše za volantem a ukraujeme poslední kilometry před spánkem. V Itálii kousek od Benátek parkujeme na parkovišti, vytahujeme karimatky a spacáky a uleháme. Po teplé noci vstáváme a nasedáme do našeho modrého korábu, abychom dojeli do cíle. Projedeme Itálii až ke švýcarským hranicím, kupujeme dálniční známku, trochu se občerstvujeme a razíme dále. Nakonec jsme dosáhli cíle v pohádkové krajině Švýcarska, která občas Pinkymu připomínala Thajsko. Tedy hlavně v pasážích přístupu ke skalám, kdy mezi původními kaštany se uchytily semínka palem, a úplně změnily ráz krajiny, který je identický, obzvláště, když po tamních Sluncem rozpálených žulových plotnách stéká dešťová voda  a vzniká klimat více než tropický. 🙂

Po příjezdu jsme se utábořili na malinkém parkovišti u řeky, která během svého působení na žulový podklad vytvořila nádherný kaňon, který vybízí ke koupání, kanyoningu a skákání do až 12ti metrových propastí. Po prohlídce kaňonu, přišla na řadu svačinka a po ní obhlídka lezeckého terénu. Žulové plotny s nízkou klasifikací byly tím pravým na rozlezení a protáhnutí ztuhlých těl po dni jízdy. Se zapadajícím sluncem jsme se stáhli zpět k autu, kdy jsme si uvařili večeři, a debatovali o různých tématech a tamním lezením. Druhý den jsme se opět vydali na stejné skalní plotny a již zvyklí na místní charakter lezení jsme se pouštěli do těžších cest. Jednoznačně nejtěžší cestou byla klasifikace 6b, kterou přelezl práskač Pinky, a ostatní ji zkusili variantou za 5c+. Slunce se opět překulilo na západ a další den byl za námi. Při večeři se probíraly plány dalšího dne. Nakonec jsme se všichni vydali na druhou stranu údolí na vícedélkové lezení. Všichni jsme absolvovali 11 délek ve stěně s nejtěžším místem 6a. Po příjemném lezení a krásném rozhledu do údolí přišel ne moc příjemný sestup, nakonec jsme se však všichni sešli u auta, okoupali v kaňonu a vyrazili na další místo naší cesty.

Posledním místem naší výpravy bylo sedlo nad městečkem Schwyz, které je položené v nadmořské výšce kolem 1400 m. První noc trávíme ne přímo na sedle, ale pár desítek metrů pod ním na jednom z parkovišť. Okolní štíty hor a znějící kravské zvonce nám zpočátku přišly jako z pohádky. Po iluzi, že krávy v noci spí, a že zvonky utichnou se někteří do rána probouzeli s hučením v hlavě. 🙂 Protože jsme spali na špatné straně kopce, po snídani jsme se museli přesunout na sedlo, abychom dosušili spacáky a věci a zvážili další plány. Po čtyřech dnech lezení jsme měli chuť na změnu a tak jsme se vydali na procházku na kopec Mythen, měřící 1899 m. Trasu jsme zvládli ve slušném tempu, obhlédli okolí a příjemně si odpočinuli. Jediný lezecký nezmar Pinky a Míša neměnili program a šli lézt do tzv. KleternGarten, na tamní vápno. Díky nim jsme měli dobrou recenzi na další den.

Páteční ráno jsme byli vzhůru poměrně brzo. Lery a Tom M. měli vyrážet do švýcarských hor s původním záměrem vystoupit na Dom de Mischabell, ti čekali na zbývající 2 členy výpravy, kteří je měli vyzvednout. Bohužel díky nedorozuměním, špatně napsaným názvům města, u kterého jsme byli kluci dorazili až po obědě. Všichni jsme tedy po snídani vyrazili do lezecké zahrádky, okusit tamní lezení. Lezecké dopoledne ukončuje odjezd Leryho a Toma směr Zermatt a zbytek oddílu se po obědě balí a vyráží směr Česká republika.

Fotografie, které byly pořízeny během oddílové akce, můžete shlédnout ZDE.

Příspěvek byl publikován v rubrice Akce, Novinky, Reportáž a jeho autorem je Lery. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Oddílová akce – Švýcarsko, srpen 2011

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *