Velikonoční Norsko 2012

Ti, se kterými jsem se potkal na Silvestrovské Tatrance vědí, že jsem na Nový rok odletěl do norského Stavangeru, kde trávím půlroční studijní pobyt v rámci programu Erasmus. Už dávno před tím, než jsem vůbec odletěl partička Tom, Janča a Šárka věděli, že mě přiletí navštívit. Slovo dalo slovo, já odletěl a děcka si během prvního měsíce letošního roku koupili letenku na 31.3.2012. Čas běžel jako voda a děcka, obzvláště Janč se nemohla dočkat norské krajiny. Pokud vás zajímá co jsme dělali, pak čtěte dále…

Beskydská výprava dosedla na letiště Stavanger, Sola 31.3.2012 ve 23:45. Díky čekání na bagáž jsem i se zpožděním byl na letišti v čas a tak bylo vše v pořádku. Po přivítání následoval přesun do kampusu Universitetet i Stavanger, kde bydlím na „koleji“ příznačně přezdívané White Boxes. Několik unimobuněk poskládaných na sebe a tvořící rodinné prostředí asi pro 50 studentů.

První noc byla ve znamení Lidi.rar – označení pro to jak to vypadalo v mém pokoji. Pokoj o velikosti 4×2,5m byl rázem plný a připomínal velkou postel v níž jsou naházené i kufry. Naštěstí Andreas, kamarád ze Španělska další den odjížděl na výlet tak nám půjčil jeho pokoj a rázem bylo více místa. V neděli 1.4. bylo opravdu aprílové počasí a tak jsme se podle plánu vydali na procházku Stavangerem, hlavně jeho starou částí s krásnými bílými dřevěnými domy a okolím univerzity. Otázka počasí byla velice ožehavá, nakonec modlitby byly vyslyšeny a tak jsme v pondělí vyrazili směr sever na vícedenní výlet.

[singlepic id=558 w=320 h=240 float=left]Ačkoliv byl plán na 4-5 dní je potřeba reagovat pružně a podle podmínek, které se objevují až během výletu. V pondělí ráno vstáváme, děláme snídani, balíme věci a jídlo na pár dní a vyrážíme směr největší atrakce Norska. První zastávka výletu je plánovaná návštěva Lysefjordenu a jeho chloubu Preikestolen (v překladu Kazatelna). Tato vyhlídka sice není úplným vrcholem stejnojmenné hory ale podle Lonely Planet tato plošina o rozměrech 25x25m nejkrásnější vyhlídkou na světě, jak uvedli v loňském roce.
Ještě než děcka vyrazili z domova, kde již panovaly teploty kolem 20°C, jsem je varoval před místními klimatickými podmínkami. Ve vnitrozemí Norska je stále sníh a tak i cesta na vysněnou vyhlídku připomínala spíše zimní Tatry. Nižší polohy byly bez sněhu ale stinná místa a výšky nad 400m n. m. byly zaledněné a zasněžené. To však nebyl žádný problém členů horolezeckého oddílu TJ Sokol Staré Město ;). Po dvou hodinkách chůze jsme byli na kazatelně a užívali si téměř sami výhledů na Lysefjorden. Druhou chloubou stejného fjordu je hora Kjerag, kde je taky velmi často zobrazovaný kámen vklíněný mezi dvě skály. Bohužel toto místo je zatím nedostupné díky stále velké vrstvě sněhu na přístupové silnici.

Z Preikestolenu jsme se vydali opět trošku více severně. Po přemítání dalšího cíle padlo rozhodnutí na chatu ve vesničce Mostøl. V Norsku má norský turistický klub 3 druhy chatek, které můžete navštívit. Klasické ubytovny podobné hotelům a horským chatám, pak chaty typu naše Tatranka, kde si musíte půjčit klíče a zaplatit, a třetí typ jsou chatky, které jsou otevřené celoročně a právě to byl náš cíl. Na večer, někdy kolem osmé hodiny večer jsme byli téměř na místě. Bohužel norská matička příroda je opravdu silná a asi 3km k chatkám byla cesta zasypána metrovou vrstvou sněhu a místní ke svým obydlím jezdili na sněžných skůtrech. Otočili jsme tedy naše přibližovadlo s velmi vznešeným jménem Bella Francesca (Fiat Uno mého rakouského kamaráda) a sjeli dolu do údolí, abychom si udělali večeři a operativně řešili spaní.
Fakt, že jsme v angličntině řečeno „In the middle NO(r)WAY,“ Šárku trošku vyváděl z míry, zatímco Tom, Janč a já jsme už zvyklí nocovat pod širou oblohou. Nicméně kosa byla solidní a tak jsem obvolával kamarády z White Boxes, aby mi našli na internetu kontakt na nejbližší kemp v městečku Røldal. Nakonec jsem číslo získal, správce kempu byl více než vlídný a připravil nám chatku jako z pohádky a klíčkem ve dveřích. Celodenní cestování po silnici č. 13 zakončil nocleh ve vyhřáté chatce č. 13.

[singlepic id=620 w=320 h=240 float=left]Probuzení do úterního dne opět jako ze snu. Roztažením závěsů v okně chatky odkryl obrovské bílé štíty okolních hor. Byli jsme v městečku, nad kterým je lyžařské středisko. Zaplatili jsme 700 NOKů a frrr směr Odda. Větší městečko po cestě na sever, kde jsme doufali, že  bude otevřené turistické informační centrum. Norsko turisticky stále ještě spí a na sezonu se teprve chystá. Ta začíná někdy koncem dubna a začátkem května. Oddu tedy projíždíme a pohledem na okolní vrcholky hor vzdáváme náš plán vyšplhat na další kazatelnu s názvem Trolltunga (přeloženo jako Trolí jazyk), což je velice exponovaný útes nad fjordem. Šlapu na plyn naší milé Belly Francescy a jedeme směr přístav Utne, což je naše cesta do Bergenu. Cestou ještě potkáváme vodopád Låtefossen, kde si dáváme „sfačinkovou“ přestávku. Na trajektu z Utne si užíváme výhledy a Tom protahuje kosti, přece jenom Bella není auto stavěné pro jeho velikost.
Šárka cestou do Bergenu hledá vyhlídkové místa nebo jiné zajímavosti a tak zastavujeme u dalšího vodopádu se jménem Fossatun. Počasí je úžasné a tak si všichni připadáme jako v pohádce. Po této zastávce a pár hodinkách jsme konečně v Bergenu.

Nádherné město a při pozdním odpoledni dostávalo i nádherné barvy. Rozhodli jsme se vyrazit na horní stanici lanové dráhy, která se tyčila nad městem a poskytovala tak krásnou vyhlídku na Severní moře a přístav na severu Bergenu. Během výšlapu jsem zjistil další informace o noclehu, a vybrali jsme si Bergen Camping Park. Dostali jsme rodinnou chatku za 650 NOK na noc a tak jsme měli opět nohy v teple.

Středeční den byl věnován dopolednímu výšlapu a odpolední procházce Bergenem. Po shlédnutí ikony Bergenu, dřevěných domů na nábřeží, vyrážíme směr base camp ve Stavangeru. Cestou jsme opět paralyzováni neskutečnými panoramaty norské krajiny a fotíme samé kýčoviny, obzvláště pak při západu slunce na trajektu do Stavangeru. „Domů“ dorážíme kolem deváté večer, děláme večeři a uléháme plni dojmů a pocitů z posledních tří dnů.

Čtvrteční předpověď počasí byla deštivá, tak jsme zvolili krátký výlet na sousední ostrov Stavangeru, Austre Åmøy, kde se nalézá největší naleziště petroflyfů (rytiny vikingů ve skále) v Rogalandu. V Norsku taky začaly velikonoční svátky a tak jsme byli odkázáni na jediný obchod široko daleko. Nicméně postačil a po zbytek dne jsme odpočívali a večer udělali družbu s osazenstvem místních kolejí. Nejhůře dopadli Francouzi ztrestaní českou slivovicí, Becherovkou a „kapitánem“.

[singlepic id=741 w=320 h=240 float=left]Pátek byl ve znamení návštěvy písečné pláže v Sole, kde se nacházejí nejkrásnější pláže v Norsku a návštěva Månafossen vodopádu, který je sedmý největší v Norsku. Počasí v tento den bylo typicky Norské, studený vítr na pláži, bahno kolem vodopádu a sluníčko střídaly občasné dešťové přeháňky. Po celodenním výletu zpátky na kolejích vychutnáváme jídlo a filmy. Koleje znějí prázdnotou, protože většina se také vydala na výlety.

V sobotu ráno jsem zajel s Šárkou do Stavangeru nakoupit tabák, který se vkládá pod ret pro jednoho našeho známého a odpoledne jsme se vydali na nejbližší skalku, kde jsme protáhli lezečky asi na 10ti metrech žuly. Pro srandu králíků a sobotní odpoledne dostačující. Po krátkém lezení jsme se vydali ještě do vikingské zahrady, něco jako náš skanzen v Rožnově p. Radhoštěm, kde jsme si prohlídli dávná obydlí vikingů. Sobotní večer byl poslední z tohoto výletu a tak se navečer balilo, já vyzvedl Andrease na letišti a tak jsme si užili poslední noc stejně jako tu první hezky pospolu.

V neděli ráno jsme se nasnídali, udělali prohlídku univerzity a před dvanáctou vyrazili na letiště. Děcka měli odlet o půl druhé, tak jsme ještě chvíli postávali v letištní hale vedle skupinky z Ostravy (prozradilo je logo Baníku na flašce) a přes menší trable na Check-inu s Šárčinými krevetami v oleji jako dárkem, úspěšně odletěli. Z jejich zpráv pak už jenom vím, jak přebíhali kvůli zpoždění na druhé letadlo ve Frankfurtu a protože kufry nemají nožičky, tak zůstaly na tamním letišti. Nicméně domů dorazili jak děcka tak i kufry, s jednodenním zpožděním, v pořádku.

Závěrem doufám, že si to pořádně užili a taky doufám, že si to užijete i vy z následující fotogalerie.

Norské Hore ZDAR, Lery

Příspěvek byl publikován v rubrice Akce, Reportáž a jeho autorem je Lery. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Velikonoční Norsko 2012

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *