I stalo se v oněch dnech, že čtyři blouznivci se jali zacházet s alpským velikánem asi jako s Čupkem. Koho by zajímala osobní svědectví a subjektivní příběhy, které se v čase mění jak opadavá v horách získaná pokora, nechť se zúčastňuje středečních dýchánků u Fojta a dalších oddílových akcí, kde jsou tyto historky k dispozici. Obzvláště takhle na večír. Zde se proto omezím na strohý výčet dat a suchých informací.
Ve dnech 11. – 19. 8. 2012 podnikla čtyřčlenná grupa mocnego uderzenia ve složení Mira, dva Radimové a Igor Hermann Buhl výjezd do Valisek. Hlavním cílem byl třídenní přechod Matterhornu, který se tak nějak změnil na čtyřdenní. Nicméně podařil se, a to nejenže beze ztrát, ale dokonce s přírůstkem. Cestou se k nám přidal horolezec samotář Ivoš z Moravského Krumlova, který se projevil jako neskutečný drsoň, že by z fleku mohl začít chodit do Fojta a stát se členem staroměstské smečky. Tato sestava pak z Zermattu vyrazila kolem Matterhornu do Itálie k chatě Abruzzi, poté italským hřebenem Matterhornu (Lion grad) na chatu Carell a třetí den na vrchol Matterhornu s přechodem z italského na švýcarský vrchol a sestupem švýcarským hřebenem (Hörnli grad) k lanovkám a zpět do Zermattu. Sestup se protáhl na dva dny, protože čas nějak moc rychle běžel, a my byli nuceni využít bivakovaní boudy Solveyky, nacházející se na švýcarském hřebenu ve výšce4005 m.n.m.. Nicméně i přes únavu (způsobenou hlavně bágly s věcmi na čtyři dny – 15-17 kg, a níže uvedenou větou č.3) jsme hrdě odehnali vrtulník, který se zvědavě a zblízka přiletěl podívat, kdo to tam na tom vršku obzajtuje ještě v půl druhé odpoledne. Výhodou a unikátem pak bylo, že jsme po celou dobu byli na kopci skoro sami, jelikož těch pár vůdců na italské straně nám uteklo hned po ránu (samozřejmě proto, že nesli jenom větrovku a flašku vody), no a při sestupu jsme ze Solvejky vyrazili hned poté, co kolem prošla nahoru smečka vůdců těsně sledována smečkou poháněnou strachem, že zabloudí. Po sestupu do kempu, návštěvě „Divoké Hildy“ a nutné oslavě následovala jednodenní rekonvalescence, po které jsme pak ještě vyrazili na kopec Weisshorn. O tom však nechť referují zarputilci, kteří tam vylezli. Já tuto strohou výpověď zakončím rozšířením seznamu „vět před smrtí horolezce“, které jsem na této výpravě získal.
…to je předpověď pro Zermatt, na Matterhornu bude pěkně…
…já cepín neberu, vždyť víš, že nepadám…
…aklimatizovat se budem jak polezem…
A věta, při které by se každý duševně aspoň trochu zdravý jedinec měl zpotit hrůzou:
– …PETIS ŘÍKAL, ŽE JE TO POHODA… 😀
Více fotografií z akce naleznete ZDE.
Hore zdar, R.
😀 Paráda, teď to chce přechod Weisshornu! A díky za článek, hezké čtení. Už se těším do Fojta na vyprávění… 😀