Bezpečnost na ferratách aneb bezprostřední zkušenost Jardy Buriana

Klettersteig

Photo Source: http://www.ramsau.com/

Nazdar Zvěři, přilehlého osazenstva a široké odborné i laické veřejnosti!

Včera jsem dostal od Jardy Buriana, se kterým jsem měl tu čest být na výpravě za mou alpskou maturitou. Obsah emailu však nebyl zcela veselý. Každý z nás se určitě v létě těšíme na výpravy do Alp, ať už za čistým lezením, turistikou nebo ferratami. Naplánovat výlet je jedna věc, druhá věc je ta, zda-li máme správné vybavení a dostatečné zkušenosti. Níže přikládám tělo obdrženého emailu, které může být impulsem k zamyšlení nás všech, ať už zkušenějších nebo teprve začínajících milovníků hor.

Zdarec přátelé lezci a turisti,

nedá mi to nenapsat vám, čeho jsem byl svědkem v pátek v Eisenerz v Rakousku. Pro slabší povahy to není, ale nebojte, mě ani nikomu z kamárádů se nic nestalo. S bráchou, jeho Andreou a dalšími dvěma známými jsme vyrazili na feraty. Mě si vzali s sebou víceméně jako odborný dohled. Ve čtrvtek jsme dali na rozlezení jednu kratší (cca 1,5 h)a lehčí C feratu s asi 2 h nástupem a druhý den jsme se pustili do vyhlášené Kaiser Frans Joseph Klettersteig – obtížnost cca D, zhruba 5 h lezení.

Hned u nástupu jsme slyšeli české hlasy – 3 starší Češi kolem 60. Jen jsme se pozdravili a začali se navazovat. Hned nás upoutalo, že minimálně 1 neměl přilbu, bojovali s tím zuby nehty (nástup byl záměrně bez kramlí, takže makačka na ruce, aby to odradilo slabé kusy). Jeden se dokonce přecvakával jen jednou karabinou a tu druhou měl na úvazku. Martinův kámoš, taky Martin, mi říkal, jestli je na to neupozornit. Já jsem spíš mávl rukou, že už na to po mnoha negativních reakcích nemám chuť pořád někoho někde na skalách a v horách upozorňovat, že nemá správnou výstroj, že ji neumí používat, že je to mladej blbeček co si koupil v Hudáči 2 karabiny nebo že to je starší člověk, co si hrajě na borce, že to zmákne levou zadní. Potom jsme je neviděli a začali lézt taky.

Po asi 2 h lezení jsme najednou uslyšeli z vršku křik, podívali jsme se nahoru a uviděli padajícího člověka, zhruba z výšky 100 m nad námi. V mžiku se rozmázl o skalní výčnělek, cca 20 m nad námi a 20 m do strany. Všechno zakřupalo, zcela jistě ho to zabilo, pak se přetočil a padal dalších asi 200 m do žlabu, jak hadrová panenka. Nahoře jsme jen zahlédli ty 2 zbývající čechy v jednom z nejtěžších úseků, takže nejspíš vypadnul ze stejnoho místa. Po asi 10 vteřinách nám všem došlo, co jsme během té chvilky vlastně uviděli. Naštěstí to většina brala jakž takž v klidu. Slezl jsem asi 10 m níž, kde byla Andrea a raději jsem si ji navázal na lano na krátko, takže byla kromě svých 2 jištění ještě přivázaná ke mě. Ostatní už na Feratách byli i dřív, takže ona byla „nejohroženější“. Potom jsme poplezli asi 50 m nahoru, kde čekal mladej rakušák s holkou, kteří nás před asi 5 minutama předběhli. Oni mezitím už volali policajty a ti jim řekli, že máme počkat než přiletí vrtulník. Následně mi ale řekli, že ten pád neviděli (byli schovaní za takovou hranou), takže jsem jim řekl co jsem viděl a že je to skutečně člověk. Za max 10 minut přiletl vrtulník, obhlídl situaci, potom vyzvedli tělo, potom ty dva čechy, co mezitím popolezli o kus výš. K nám dolezli mezitím další 4 Češi. Pak se záchranáři ujistili přes telefon, jestli můžeme pokračovat a vyrazili jsme postupně nahoru. Dolezli jsme to bez problémů v trochu volnějším a jistějším tempu, pak pauzičky a dlouhý sestup. Nikam jsme nespěchali a k autu přišli těsně po setmění.

Podle mě mu došly síly. Ferata byla hodně silová a on neměl ani rukavice (teda jestli je to ten, co jsem viděl, že je nemá). A pak se asi přecvakával a používal jen tu jednu karabinu místo dvou, uklouzl a už to bylo. Jen mi do toho naprosto nesedí proč křičel. Jasně v akčních filmech se kříčí, ale četl jsem v několika metodických knížkách, že člověk při pádů nekřičí. Uklouznutí je tak náhlé, že to tělo prostě nestihne. Je to pro mozek neznámý a nečekaný pocit a proto na to neumí zareagovat křikem. Kdyby byl ckvalý oběma, tak by podle mě ti další dva museli vidět jeho pád, který by nejdřív přibrzdila ta karabina a teprve potom by třeba něco prasklo. No těžko říct, spíš spekuluju.

Píšou o tom třeba  tady, prý se to vyšetřuje. http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/v-rakouskych-alpach-zemrel-cesky-horolezec/r~703a6ed0382411e59471002590604f2e/

Dneska jsem psal to co jsem viděl rakouské policii, tak se jim to třeba bude hodit.

Tak dávejte bacha, ať už lezete feratujete, jezdíte na kole nebo jen chodíte po horách. Užívejte léto! 🙂

B

 

Diskuzi prozatím nechám volný průběh, pokud se projeví charakter diskuze typu novinky.cz či jiné, diskuzi pod článkem mažu a znepřístupňuji.

Hore zdar a Zvěři zvlášť!
Váš exilant Lery

Příspěvek byl publikován v rubrice Článek, Metodika a jeho autorem je Lery. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Bezpečnost na ferratách aneb bezprostřední zkušenost Jardy Buriana

  1. Taky jsem se pak pečlivě díval na celý úsek nad námi, kde se to asi mohlo stát. Pokud nevypadl v tom kolmém a silovém místě, tak se ještě mohlo stát, že té dvojce pár metrů odlezl nad to těžké místo, kde bylo asi 10 m chodeckého terénu a tam se necvakl a uklouzl. V jednom místě na té lávce jsem si všiml takového utrženého kusu hlíny, ale těžko soudit, mohla to způsobit i přirozená eroze.

    • Četla jsem to právě dnes na lezci.cz
      http://www.lezec.cz/clanek.php?key=12390&nazev=v_rakouskych_alpach_zemrel_cesky_horolezec
      Byl to 65 letý člověk, podle svých kamarádů a blízkých osob to byl velice zdatný a zkušený horolezec.
      Podle mě tady existuje dvojí typ nebezpečí:
      1, začátečníci, kteří něvědí jak se správně cvaknout, nemají lezeckou techniku nohou a pořád se tahají jen po kovovém laně a rychle jim dojde. Neumí v lehčích pasážích vyklepat, odpočinou, zrelaxovat svaly. To že nemají přilbu, nebo jdou se dvěma statickými odsedkami s karabinou ani nekomunetuji.
      2, zkušení lezci/horolezci, kteří už v horách vylezli kde co, nebojí se expozice a za ty roky ztratili přirozený respekt ke skále a k terénu a buď se necvakají vůbec, nebo jen sporadicky jednou karabinou, protože se na skále cítí jako doma – bezpečně, rychle……tato iluze bezpečí je hrozně nebezepečná, protože kdykoliv na vás může někdo/ nebo něco spadnout a strhnout vás ze stěny……
      Tak že lezci/kamarádi vy sami padat nemusíte, ale kde je to možné jistěte se…nikdy nevíte, kdo vám spadne na hlavu, nebo vás strhne sebou….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *