I tak by se dala shrnout lezecká epizoda Boba a Leryho z Hokejky v západní stěně Lomnického štítu. Ještě jako mladí hoši v roce 2019 neohroženě a ve skvělé lezecké kondici nalezli do Hokejky, aby dostali za vyučenou a dali si reparát o necelé čtyři roky později, zajímá vás celý příběh přelezení jedné z tatranských klasik? Čtěte dále…
Je září 2019 a Tom M., Tom Z., Bob a Lery vyrážejí za podzimním lezením. I když páteční večer propršel, podmínky vypadaly docela slibně. V sobotu ráno scházíme z Lomnického sedla do Teryho kuloáru najít místo pro bivak, pak se protáhneme Jordánkou na vrchol Lomnického štítu a nabíráme síly na nedělní lezení.
Časného nedělního rána pyšní hoši Bob a Lery nalézají do první délky Hokejky, zatímco Tom a Tom se jim pošklebují z teplých spacáků. První délku táhne Bob. Jeho tempo a tah na bránu je tak silný, že se Lery nestihl přezout do lezeček. V tahání délek se střídají a jako první obranná formace slovenského týmu nastupuje část zvaná Kříž – krátká traverzová délka, která okusí připravenost protihráčů. Lery proklouzl až do štandu a hned v zápětí i Bob, i když s batohem na zádech to měl o něco složitější.
1:0 pro hosty.
V dobrém rozmaru dvojice Bob a Lery prostupuje cestou až pod převis Hokejky. Lery zahajuje útok obkrouží obránce, branku, oblafne brankáře a přihrává Bobovi, který zdárně zvyšuje skóre dosažením štandu nad Hokejkou. 2:0.
Další rozehrávku vyhrává Bob a vede špagát na branku mírnou oklikou. „Logicky to musí jít po skobách!“ tvrdil. Bohužel po tomto útoku nakonec Bob i Lery končí v postavení mimo hru. Vypadá to, že se dostali z hokejové mrazivé plochy přímo do Patagonského léta, což už není extraliga, ale přímo NHL (VII+/VIII-). Náskok hostů je rázem snížen na 2:1. Českou dvojici horolezců to poměrně rozhodilo, a tak se rozhodli pro řádné bránění a začali slaňovat do vlastní třetiny, aby uhájili výhru.
Ve třetí třetině se Češi už nezmohli na žádný útok. Navíc malé chybky začaly výrazně rozhodovat o vývoji událostí na hřišti. Zaseknutý konec lana ve spárce znamenal další inkansovaný gól do sítě hostů. Na tabuli svítí skóre 2:2. V tom trenér manšaftu Tom Mazur, náhodou procházející pod stěnou zbystří dva poněkud smutné kamarády. „Tak co?! Chujíčci! Čekali jsme na vás nahoře, kde se flákáte?!“ Načež mu byl zprostředkován průběh celého utkání s eskalací vyloučení jednoho pramene lana až do konce utkání.
Trenér Mazur bere Time-Out k navázání druhého lana, aby nebožáci Lery a Bob mohli slanit zpět do kuloáru. Zápas v základní hrací době končí skórem 2:2. Hráči se odebírají dolinou do auta a domů regenerovat aby mohli odehrát prodloužení s náhlou smrtí.
Píše se červenec 2023. Oba stále mladí hoši se během regenerace věnovali spíše válení v posteli, což Bobovi vyneslo ztrátu kusu tlustého střeva a Lerymu zisk dvou potomků. Ale jaký vliv tato příprava měla na kondici? V každém případě jejich vůle se stala nezměrnou.
„Po dlouhé době se konstelace všeho sehrála tak, abychom se opět vydali do západní stěny Lomnického štítu a dohráli ono Hokejkové prodloužení.
Sledování počasí bylo s každým obnovením meteorologických webů doprovázeno indiánskými slunečními tanci, a proto nám okno dobrého počasí vydrželo na minutu přesně. V neděli večer byť s větrem přečkáme noc, abychom ve čtyři ráno začali balit, sestoupili Gypsyho ferratou do Teryho kuloáru a nastoupili do stěny.“
V pondělí 24. 7. v 6:35 rozhodčí odpíská buly Hokejkového prodloužení. Formaci zahajuje Bob, aby se nedopouštěli zbytečných chyb. Po delší lezecké pauze průchod hrací plochou není tak svižný jako v základní hrací části. Občas to vypadá, že se čeští hráči na žulové ploše dokonce ztrácejí. Při dosažení Kříže došlo k prohození útočných křídel a traverzovou délku zahajuje Bob. Úspěšně zatáhnul špagát až na štand, ale dlouho nemá komu přihrát. Lery bojuje s těžkým batohem a slovenskou obranou. Nakonec ho obrana namáčkne na stěnu a Lery se pod vahou batohu kácí směrem k údolí. Po zákeřném faulu se sice zvedl, ale po zbytek utkání je poněkud otřesen.
Po vhazování za Křížem Bob opět táhne na slovenskou branku a domácí obraně nedává ani chvíli klidu. Úspěšně překonal hranu Hokejky a po dosažení štandu se nenechal vlákat do postavení mimo hru jako posledně. Bobův tlak je neúprosný, a tak slovenská obrana nasazuje těžší kalibr v podobě vytláčení hráčů do koutů, otevřených spár a nebezpečných komínů.
Na hřišti to vypadá jako by se hrálo o zlato na olympijských hrách! Odpor a hrubost slovenské obrany jsou tak velké, že si čeští hráči občas dopomohou nedovoleným přidržením protihráčových holí. Rozhodčí ale tyto malé prohřešky netrestá.
Prodloužení odpočítává poslední vteřiny a v tom to přijde. Bob projede mezi hráči slovenské obrany, komínkem protáhne Lerymu lano, který nakonec přihrává zpět Bobovi a ten z voleje prostřelí slovenským lievikem až na vrchol Lomnického štítu. Konečné skóre 3:2 po prodloužení.
Diváci šílí a naši hoši ze sebe strhávají výstroj, kterou na sestup do Lomnického sedla již nepotřebují. Kousek od horní stanice lanovky přicházejí první kapky oslavného deště a vítr sílí. Hoši přidávají do kroku, aby jim nezastavili lanovku, která je nakonec pohodlně odváží až k autu.
