Zímní výjezd na Téryho chatu v zimní sezoně 2025/26 měl zcela novou atmosféru a příchuť. Přihlašování a odhlašování účastníků z důvodů nemocí, úrazů a dalších důvodů spíše připomínalo skládání expedice pod Huascarán v roce 1970. Týden před odjezdem velké sněžení, silný vítr a laviny všude svíralo žaludek, ale oteplení pomohlo situaci stabilizovat.
Výpravy se nakonec zůčastnilo osm jednotlivců. Bob, Mira s Eli, Milan, Michal H. Filip, Petra P. a Lery. Ambice členů výpravy taky byly různorodé, zejména šlo o skialpové túry jednodušší i náročnější. Bob však už v létě loňského roku pokukoval po Cestě ke slnku na Malý Ladový Štít, v tom jsem ho přece nemohl nechat samotného. Vždyť jsme elitní slaňovací tým našeho oddílu!
Abychom se zbytečně neplácali ve zbytečných detailech našeho přelezu, na námět Radima, zde uvádím naši diskuzi z WhatsAppu, který neotřelou formou popíše naše počínání ve stěně.
Bob
Zážitek silný… Cesta za sluncem, nikdy jsem ji nelezl, úplně překvapivě jsem si to splet s úplně jiným kopcem. Ale to nás neodradilo 🙂 Vyšli jsme už za světla, vedro jak v pekle. Lezení krásné, pevná skála. První a poslední délka s mačkama, zbytek ve skeletech. Jednou jsme se jebli (tedy já), ale spuštění zpět do trasy se podařilo. Radostně na vrchol, nahoře jsme byli odhadem před 18.00. A lezli jsme poctivě furt. Jeden hlt čaje a pár cukrů. Dobrodružství začalo nahoře, protože hřeben zoufale dlouhý… a fakt dost exponovaný a strmý. Valil jsem dopředu, že najdu cestu a našel jsem bzum… už za tmy jsme se dali sněhem do žlebu a po cca 150 metrech jsme byli na konci. Šluchta a tma. Takže přes několik prapodivných odštěpů slanit dolů. Poslední slaňák přes vodopád a převis 7 metrů nad sníh. Namrzlé lano, nedržel ani prusík ani kýbl, ale Lery bravurně vyřešil koncovku. Poslední slaňák z čoku č 1. no a tuším kolem 22.00 chalupa, polívka, horec, pivo… Krásný den bol za nami.
Lery
Bobe! Já celou dobu žil v domnění, že jsi to už lezl!!! 😂
Tomáš Mazur
😁Hoši krása!
Bobe, ono je to celkem jedno, esy jsi to lezl, nebo ne… Bo i kdyby jo, tak to stejně bylo (jak sám říkáš) v období vrásnění někde mezi triasem a jurou, když se začala rozpadat Pangea. Hold pamětník 😁











Ty nezáživné detaily a celovečerní film čekejte na nejbližší oddílové akci.
Dobře vy! Opět jste dostáli pověsti elitního slaňovacího týmu, pro který pohodlný sestup po sněhu namísto slaňování potmě přes převis z čoku č.1 nepřichází v úvahu (viz předposlední foto) 😀
Zkrátka, rádi si to děláme obtížnější. ☺️
Krása! Už se těším na ty nezazivne detaily. 😀