Protože kluci byli na podzim v Nepálu, tak se zimní Tatry neřešily s dostatečným předstihem. Přesto se podařilo zajistit ubytování na Zamkovského chatě pro odhodlané Zvěřáky. Předpovědi, jak počasí, tak i lavinové, se s blížícím datem odjezdu na Slovensko nejevily jako ideální. Sněžení týden v kuse a pocitová teplota k -20 °C spíše vyzývaly ke zrušení zájezdu, nebo strávení víkendu v útrobách horské chaty…
Naštěstí realita byla jiná než předpovědní modely. Nedočkaví Bob, Radim a Lery zavítali do Vysokých Tater již ve čtvrtek večer, 19. 1. 2023. Sněhové a ledové podmínky po oblevě byly žalostné. V okolí chodníku leželo sněhu dostatek, ale bez podkladu a popadané ledy ještě nestihly znovu natéct.
Pátek
Ráno se nedočkavá trojice B. R. L. vydala na průzkum ve smyslu – kadě pusti. Z chodníku pod Velkým Hangem pod Téryho chatou odbočují doprava, aby se zkusili probít Filmařským žlabem. Po hodinách frézování uzounkého chodníčku se otáčí asi 100 výškových metrů pod Lomnickým sedlem s pocitem napsaného domácího úkolu a domněnkou, že by v sobotu mohli jít až na Lomnický štít.
Odpoledne a podvečer se počasí zhoršuje, přesto na chatu dorazí opravdu velká skupinka hlásící se k našemu oddílu. Celkový počet: 14 účastníků. Přirozeně vznikly různé skupinky. Čistě skialpová sekce: Lukáš Valkovič, Dan Šilar a Ondřej Pětroš. Tlupu dále tvořila: poněkud pomatená, ale na vše připravená trojice Bob, Radim Pyško a Lery; páry Jana s Pifíkem a Majkl s Denčou a pohodáři Hillary, Luděk Huvar, Martin Jančík a Michal Sušovský.
Sobota
Pomatenci mají nastavený budík na pátou ráno. Po hodině a půl šlapání zafoukaného chodníku se Bob, Radim a Lery vrátili zpět na chatu, aby nabrali druhý dech a šáhli po správné, skialpinistické, výzbroji. Kluci Lukáš, Dan a Ondra v tomto směru měli dávno jasno, na základě informací o kvalitě sněhu z Filmařského žlabu se vydají do Baranieho sedla. Ranní mlha a inverze se zastaví na hranici Velkého Hangu. Odtud nahoru je to jako v nebi. Lukáš, Dan a Ondra si v polovině stoupání do sedla kopnou lavinovou sondu, která je neujistila v dalším výstupu, a tak si sjedou aspoň z půlky. Po krátké pauze na polévku na Téryně se i s Lerym, vydají směr Sedielko. Sníh na svahu je ubitý větrem, ale nakonec se podaří bezpečně dosáhnout sedla i z něho bezpečně sjet až na Zamkovského chatu.
Majkl s Denčou si také šlápli do půlky výstupové trasy do Baranieho sedla. Pifík s Janou, Martinem a Michalem se spustili Malou Studenou dolinou, aby si šlápli na Zbojničku. Luděk si na pohodu sjel Mačací kotol a Radim si špacírnul po magistrále směrem na Skalnaté pleso.
Večer nemohl být jiný než oslavný. Ne oslavný proto, že se někam vylezlo, ale prostě proto, že jsme se, ač s menšími ztrátami na vybavení, všichni ve zdraví a dobrém rozmaru sešli zpátky na chatě. Dvě kytary a zpěv zněly pozdě do noci. Jak to skupíně ladilo – neladilo lze hodnotit z krátkého videa na facebookovém profilu Zámkovského chaty.
Neděle
Parta se pomalu balí a do 10:00 dopoledne vyklízí pokoje. Dan s Ondřejem si na lyžích vyšlapou Filmařský žlab a z Lomnického sedla sjedou přes Francouzskou muldu na Skalnaté pleso a zpátky do Smokovce.
Lukáš bohužel se slzou v oku a zlomeným pinem ve vázání musel volit pohodovou variantu dopolední procházky Zamka – Skalnaté pleso – Zamka společně s Luďkem, Bobem a Lerym. Zbytek party se nakonec s individuálním programem rozutekl po úbočích nejmenších velehor světa a nakonec dorazil zpátky domů.
