Když jsem se na jaře dozvěděl, že můj oblíbený Sulov je minulostí, tak jsem párkrát přeleštil chyty na Porubce a Maníně, a řekl jsem si: „To chce změnu.“ Začal jsem se poohlížet po oblastech, kde jsem ještě nebyl. Původně to vypadalo, že budu moct napsat průvodčíka po bizardních lezeckých oblastech, ale nakonec to nebylo vlastně vůbec špatné.

Řečeno slovy Standy Pekárka (Volha): „No řekněte, kdo z Vás to má.“  Kdo může říct, po hrdinném boji v tatranské žule a převislých trávách: „Bylo to lehké, ani jsem necvakal všechno, co tam je.“ nebo zažít pocit Adama Ondry, přijít do oblasti a říct: „Tady to přelezu všechno a přitom moc nelhat.“ Takže pro inspiraci, kdo by náhodou měl zájem:

Szcytnik  (Polsko – mezi Náchodem a Klodzkem)

Orle Skały (Szczytnik) | Skałoplany Fundacji WSPINKA

Pokud se někdo vidí na titulní straně příštího vydání Pískařů, ale stále naráží na nepodstatný problém, že na písku nic nevyleze, a že se rozklepe, jakmile se dostane nad kruh (pokud se k němu vůbec dostane), tak tady je ten bod na mapě kde začít.  Pár pískovcových věží posetých borháky s výškou do 30 m. Oblast je dostupná od auta do deseti minut.  Není tam toho sice na celý život, ale na víkend úplně v pohodě.  Vřele můžu doporučit cestu “Poranné Zaciecie V“ na Wielblad. Na 30 metrech najdete náznak převisu, spáry, komína, stěnky, rajbasu – no prostě vše v jednom.

Czerwona skala  (Polsko Kousek od Adršpachu) –  mapy.cz/s/nukozocoda

Tahle oblast je zajímavá snad jen tím, že se našel blbec, který tam jel 😊. Jde o pár cest divného lezení s divným jištěním v divné krajině a u hlavní cesty. Když si člověk uvědomí, že je na dostřel Adru,  Křižáku a pod., chce to fakt notnou dávku trávy nebo něčeho podobného, aby z toho byl nadšený.

HIS – Nové město nad Metují

Nové Město nad Metují (HIS) – Český horolezecký svaz – ČHS (horosvaz.cz)

Jde o takovou umělou stěnu na přírodní skále (okrajovce). Nikde jinde venku jsem neviděl koberce pod skálou, umělé osvětlení apod. Charakterem jde o lezení po lištách. Přišlo mi to takové pořád stejné, dobře odjištěné, trochu silové a těžší klasifikace. Pokud Vám dojde, můžete si uprostřed stěny zalézt do jeskyňky a zahrát si na piáno nebo si pohrát v dětském domečku s houpačkami dole na louce. V zimě tam prý dělají i umělý rampouch.  

Falkenstein (mezi Mikulovem a Poysdorfem) – mapy.cz/s/hokutarale

Pár (5-6) lehčích cest, pěkně odjištěných ve starém lomu. Je asi nesmysl sem jet jen kvůli lezení. Ale pokud vás vyžene počasí z RAXU nebo se budete chtít protáhnou na cestě do Vidně a dál, tak proč ne. Předpokládám, že se v lomu dá i přespat.

Stratenská pila (Slovenský ráj) – mapy.cz/s/cucukaluva

Kouzelné místo v zátočině vodní nádrže Dědinky na méně známé straně Slovenského ráje. Co se týče lezení žádná bomba, cca 20 vápencových cest, z toho cca 10 lezitelných. Od tuď plyne, že jen za lezením to opět nemá cenu, ale ve spojení s koupáním a výpady do Slovenského Ráje, případně i do  jeskyní Slovenského krasu či na Muráňskou planinu, pecka.

Zádielská dolina  (40 km od Košic)

Zádielska dolina (james.sk)

Bavíme se o opravdové lezecké oblasti, centru Košických bušičů.  Bohužel, tady jsem v podstatě nelezl. Nabyl jsem dojmu, že kdo neleze nad 7 a  bojí se delších odlezů, tak tu není správně.  Ostatní si to určitě užijí. Možná je to jen můj dojem z oblasti, ale bez pořádného průvodčíka a s nedostatkem času to na mně tak působilo. Cukrová homole, dominanta doliny, je doslova ikonické místo. Potenciál má tato oblast opravdu velký, takže si počkám, až dodělají cesty pro obtloustlé lezecké nuly a dám druhý pokus. Jo .. a ten průvodčík se dá koupit za 10 E v hospodě na konci doliny.

Drevenik (Spišské Podhradie)

Výprava na Dreveník aneb za lezením na Slovensko | Hudy.cz

Jak jsem na začátku bečel nad Sulovem, tak tady jsem našel náhražku. Charakterem lezení, jištěním, a možná i krajinou mi to fakt připomíná ten „můj“ lezecký domov.  Co dodat, průvodčíka mám, takže kdo má zájem se tam se mnou vrátit, ať se ozve.

Velický zub – Jubilejná  IV  (Tatry)

Jubilejná je dobre preistená horolezecká cesta, ktorá ide na Velický zub (tyger.sk)

První dojem z cesty byl asi takový, že magor dostal k narozeninám vrtačku.  Jak jinak si vysvětlit, 12 borháků a dva štandy  na prvních 25 metrech.  Cesta má celkem 9 krátkých délek. Směrem k vrcholu borháků pomalu ubývá (v té poslední už není ani jeden).  Každopádně platí, že je to luxusně odjištěné. Když se dostanete k nějakému „těžšímu“ kroku, tak máte borhák buď u ruky nebo u nohy (nejspíš u ruky a  u nohy).  Sestup má být odjištěn 6-ti sestupovými borháky a 3 – mi řetízkovými slaňáky. My jsme našli až ten poslední slaňák (???). Každopádně se to dá pohodlně sejít centrálním žlebem pod Velickou stěnou, jakmile to začne být prudké (posledních 30 m) tak se podívejte do leva na žebro, uvidíte mužíky a u nich je slaňák. Nejspíš se to dá slézt i bez něho.  Celou cestu asi nejlépe komentovala Dana slovy: „Takové kinder Tatry.“